Každý z nás prožívá složku zraněného Vnitřního dítěte, s kterou jsme v životě běžně konfrontováni, aniž bychom si to uvědomovali.
Vyzývá nás k pochopení, uzdravení a uzavření celého zraněného procesu, ke kterému došlo
v dětství. Tyto okamžiky máme uložené
v podvědomí. Způsobují nám nepříjemné pocity
a situace.
Nejčastější konfrontace zraněných složek z dětství probíhá v zrcadlení partnerů. Kdy při komunikaci dojde k výměně názorů a u jednoho z partnerů
se mohou slova a chování druhé strany dotknout, urazit, naštvat. Co se stane?
V podvědomí se aktivuje vzpomínka zranění z dětství. Prvotní situační trauma. Dotyčný se stane loutkou spuštěného ovládacího dramatu. Projevuje se v nás přesně to malé dítě, které tehdy bylo zraněné. Ponížené, ublížené, nepochopené. Emočně a pocitově jsme přesně v té energetické vzpomínce, jak jsme se tehdy cítili. Začneme se hájit, bránit slovním útokem, cítit se poníženě, ukřivděně, apod…
Obranné mechanismy chování, aby nám nebylo opět ublíženo si většinou ani neuvědomujeme.
Například v projevu a chování starších lidí je nejvíce vidět v jakém stádiu dětství byli ublíženi. Zraněná složka je životem zacyklená a věkem vyvstává silněji. Mohou se projevovat trucováním a urážením. Vydíráním i manipulací a vynucením si pozornosti. Přesně jak malé děti ve školce.
Rodičovskou rolí je též konfrontována naše složka zraněného Vnitřního dítěte. Přístupem ke svým dětem měníme generační vzorce a způsoby výchovy našich rodičů a prarodičů. Vychováváme své děti tak, jak bychom si přáli, aby kdysi bylo pečováno o nás. Tak, jak zacházíme s dětmi, zacházíme se svým Vnitřním dítětem.
Nejsilnější spínače zraněného Vnitřního dítěte mají v rukou naši rodiče…
Je důležité v sobě rozpoznat ovládací dramata, která se nám ukazují, abychom svou osobnost osvobodili ze zranění. Zbytečně jsme tak vháněni do nepříjemných, trapných a nepřirozených rolí stále dokola. Opakováním těchto modelových situací si tak bráníme prožitkům vnitřní svobody. Radosti a spontánnosti Vnitřního dítěte, které si skrze nás chce hrát. Tvořit a projevovat se ve vlastním potenciálu života.
Vnitřní dítě už nechce být otrokem svých destruktivních programů chování. Manipulovat druhými a nechce být manipuluváno. Citově vydírat a svým chováním trestat druhé, když nedostane to, co chce. Podmaňovat si okolí pro pozornost a obdiv. To je starý návyk a projev otroctví, zraněných složek z dětství.
Uzdravení je snadné a podporováno naším Vyšším já, protože jde s vývojem osobnosti. Člověk už v sobě tyto negativní modely rozpoznává a vidí.
V podvědomí se najde konkrétní zážitek, prožité drama. Přes metody, s kterými pracuji, dojde k uzdravení a uvolnění celkové energetické vzpomínky. Vnitřní dítě je tak osvobozováno ze zajetí nepříjemných zážitků z dětství.
Dospělý jedinec se cítí být v souladu sám se sebou. Je vědomější a radostnější. Váží si sebe, života a více se prožívá skrze svůj tvůrčí potenciál.